V těchto dnech to bude 30 let, co jsme se s partnerem rozhodli, že chceme být spolu. Někdy mi to připadá jako věčnost a někdy, že to bylo včera. Cesta, jak asi tušíte nevedla jen růžovým sadem, ale dnes tu stále spolu jsme a je nám spolu krásně. Rozhodla jsem se udělat malou rekapitulaci toho, čím jsme prošli a co to bylo, co nás dovedlo až sem. A aby to nebylo jednostranné, Tomáš se k článku připojil svými komentáři.

Naše začátky byly romantické se vším všudy, zároveň jsme se velmi milovali a zároveň o spoustě intimních věcí nebyli vůbec schopní mluvit. Spoustu nedorozumění jsem řešila jen pláčem sama doma pod peřinou, společný čas byl nádherný, ale proč nevolá, kdy se zase uvidíme? Ozvat se sama jsem se styděla a tak jsem se jen trápila a utápěla se v tom. Když se nakonec ozval byla jsem nekonečně šťastná, v úplné euforii. Rozpory mezi nahoře a dole, které jsem si způsobovala svým myšlením, byly velké a já jsem už nemohla vydržet ten tlak. Ve slabé chvilce se pomilovala s jiným mužem, ikdyž jsem o něj vůbec nestála. Okamžitě jsem cítila obrovskou vinu a proto jsem to hned uznala jako svoji chybu a nabídla jsem partnerovi rozchod. Nemohla jsem to nijak ospravedlnit. Partner mi ale vyrazil dech tím, že se zachoval úplně jinak, než jsem čekala. Řekl mi, že mě nechce ztratit a že se pokusíme s tím vyrovnat. Jako bychom ale oba najednou dospěli, začali si jeden druhého více vážit a náš vztah se tím velice prohloubil. Uvědomili jsme si, že náš vztah je pro nás důležitý a že nám na sobě záleží. Najednou se objevil klid a láska byla jen radostí. Postupně jsme se sestěhovali, vzali a měli dvě báječné děti. Všechno vypadalo slibně. Ne, že bych tohle zrovna doporučovala jako recept na šťastný vztah, ale spíš to píši jako zamyšlení nad tím, že problémy se mohou řešit a vyřešit, pokud oba spolupracují.

T: No mně se ta slečna v tanečních od začátku docela líbila. Ale mladej, plachej kluk - prostě mi to trvalo hodně dlouho, než jsem si troufnul přejít od tančení k randění. Rozhodně jsem v tom nebyl moc rozhodný. Vzor pozornosti asi vypadal jinak. A ani jsem si pořádně neuvědomoval, jak moc mám tu hubenou holku rád. Až přišel první partnerský karambol a já si pořádně uvědomil, co pro mne znamená a že by impulzivní rozchod byl velká chyba. Ale zrovna tak jsem cítil, že můžeme problém vyřešit, zahladit a nechat za námi. V tom jsem se nepletl. Pak, že chlapi nemají intuici.

Po pár letech mě ale začaly trápit pocity prázdnoty, upracovanosti a nenaplnění. Děti byly obrovskou radostí, ale zároveň přibylo mnoho povinností a starostí. Najednou jsme zase nespolupracovali. Já si neuměla říct o pomoc a partner se snažil, aby nás zajistil. Chyběl nám čas strávený společně. Postupně jsme se odcizili, každý řešil jen to své. Místo prohlubování našeho vztahu jsem cítila, že se spíš vytrácí. Měla jsem i období pochybností, jestli v něm pokračovat. Pochopila jsem, že se nejprve potřebuji postavit na vlastní nohy a začala jsem se věnovat osobnímu rozvoji, protože to ostatní, co jsem vyzkoušela, nefungovalo.
A tady jsem po čase narazila konečně na zlatý důl. Klíčovým pro mě byl kurz Esence Bohyně od Ma Ananda Sarity, který pomáhá ženám najít zdroj své vlastní síly a hodnoty. Pochopila jsem postupně některé zdroje mých potíží a krůček za krokem se uzdravovala. Až když jsem pevnější v tom co chci a kam směřuji, mohu mít plnohodnotné vztahy, které je také potřeba s láskou opečovávat. Přijala jsem i fakt, že bychom se mohli s partnerem rozejít. Uvolnila tlak být spolu za každou cenu.

T: To byla taková moje životní etapa mezi třicítkou a čtyřicítkou. V hlavě jsem měl naučeno, že se jako chlap musím starat o rodinu, což se rovná budovat kariéru, vydělat peníze, opravovat barák a dělat další práci. Jenže realita byla trochu jiná - v každém novém zaměstnání mně to začalo štvát rychleji a rychleji. Doma jsem byl popuzený, děti se mne bály a ženě jsem sice poskytoval hmotné věci, ale už ne obyčejný lidský zájem. Společná firma byla spíš zdrojem napětí a dohadů, než spolupráce. Na hledání v esoterických knihách jsem koukal s rezervou, rozhodně jsem si nepřipouštěl, že by se mne to mohlo týkat. Stejně tak jsem si nepřipouštěl, že by mi žena mohla dát dobrou radu - třeba, že je pro mně každé zaměstnání špatná volba.

Po nějaké době, když jsem přestala na partnera tlačit, se najednou rozhodl, že se také začne věnovat svému rozvoji, a zároveň jsme se dohodli, že dáme šanci i společné cestě. Tady nám i pomohl kurz partnerský kurz Partneři duše, také od Sarity. Každý sám za sebe a zároveň oba spolu dohromady, může to znít neproveditelně, ale jde to. Pomohly nám prožitkové tantrické techniky a velice i rozhodnutí být každý sám sebou. A samozřejmě bylo potřeba začít jinak žít a zase spolupracovat. Oba jsme opustili zažité koleje a stali se pány svého času. Pochopila jsem, že dobrá komunikace a řešení problémů co nejdříve, je cesta, jak si mezi sebe nevršit zeď nevyřčených problémů a tím i odcizování. Neubíráme si vzájemně sílu tím, že bychom na sobě byli závislí, ale tvoříme společně a naše síly při tom násobíme. Vnímáme potřeby své i toho druhého a hledáme mezi tím rovnováhu.

T: ten přerod pro mne tak úplně jednoduchý nebyl. Skončit v zaměstnání a začít se živit jako freelancer bylo nakonec to nejjednodušší. Osobní rozvoj a partnerské semináře mne vcucly a vypadl jsem z nich dost rozsekaný. Takže jsem se sice vydal spolu se ženou na novou etapu společné cesty, ale hned od začátku jsem cítil nutnost taky pracovat sám na sobě. Během posledních pár let jsem si prolezl skrz pár hodně těžkých chvilek. Asi nejtěžší bylo zbavit se závislosti v našem vztahu - a nepřijít o něj. Ale jsem paličák, nevzdávám se a vždycky jsem našel sílu uvnitř sebe sama i oporu u ženy a (zatím) jsem všechny obtíže překonal.

Já se teď starám o malé meditační centrum v Kladně, stala jsem se lektorkou semináře Esence Bohyně a svého vlastního projektu Ladění ženy. Partner podniká z domova sám na sebe v IT službách a jako fotograf. Snažíme se mít čas každý na sebe i na společně strávený. Do našeho vztahu se vrátila radost, vzájemná přitažlivost, intimita, vášnivost, laskavost, ale i pravdivost. Neuhýbáme před nepříjemnostmi. Raději co nejdříve vyřešíme neshody, které samozřejmě přicházejí i teď, než by nás zase odcizily. Víme, že o vztah je důležité pečovat a víme i jak na to. A to je moc příjemný pocit.
Jsme samozřejmě neustále na cestě. Rádi bychom do budoucna sestavili kurz pro páry, ve kterém můžeme využít svých letitých partnerských zkušeností, i zkušeností s obnovením vztahu a pomoci párům projít složitými životními obdobími. Být si oporou, místo toho házet si vzájemně klacky pod nohy. Najít znovu ztracenou intimitu a vášeň. Základem je pochopení, že pokud oba chtějí, naděje je vždy, ale i opuštění dojmu, že to tak musí být za každou cenu.
Pokud bych to měla za sebe nějak shrnout, řekla bych, že těmi našimi hlavními nástroji byla kupodivu tvrdohlavost nás obou, ochota spolupracovat, víra, že pod vším tím balastem a zmatkem někde musí být naše velká láska, že se nemohla jen tak vytratit, i když bylo někdy těžké ji cítit. A také pomoc osobního rozvoje, kterou jsme vyhledali každý sám za sebe a zároveň oba společně.

T: A já bych ještě dodal, že tu pořád byla ta umanutá holka, co nenechala věci jenom tak ležet.