Jak mi má věčná nespokojenost a pár kotrmelců pomohly uspořádat si život

Co si pamatuji, byla jsem od mala plachá a uzavřená, ale měla jsem v sobě velkou touhu se k ostatním přiblížit a sdílet s nimi radosti i strasti života. Jen jsem nějak nevěděla jak. Postupně jsem se díky tomu naučila poznat, co lidé ode mě chtějí a to jsem jim dávala. Bylo to ale jen zdánlivé vítězství. Bylo to jednodušší, než s nimi sdílet sebe. Později se ukázalo, že to byla spíše cesta do pekel. Dospívání jsem měla bouřlivé spíše ve vztahu k rodičům, se kterými jsem se občas pořádně hádala. Byla jsem nespokojená s tím, jaké vztahy mám, cítila jsem se prázdná, nenaplněná.

Moje povaha je tak nějak netrpělivá a nedočkavá, tak jsem si s ní dost užila. Zamilovala jsem se a netrpělivě čekala, až si mě můj milý všimne, stalo se až za rok a půl, byla jsem téměř na pokraji zhroucení. Ale láska všechno uhladila a urovnala a svět byl jako velká houpačka, chvíli nahoře a chvíli dole. Po roce houpání jsem už nemohla vydržet ten tlak a ve slabé chvilce se pomilovala s jiným mužem. Uznala jsem to jako svoji chybu a nabídla jsem partnerovi rozchod. V tu chvíli se ale kupodivu svět obrátil vzhůru nohama, partner mi řekl, že mě nechce ztratit a že se pokusíme s tím vyrovnat. A to se také stalo. Dlouho jsem cítila vinu a on zase kdoví co jiného, ale šli jsme dál a náš vztah se tím velice prohloubil. Uvědomili jsme si, že spolu opravdu chceme být. Vzali jsme to jako zkoušku, kterou jsme se rozhodli projít a společně ji zvládnout. Brzy na to jsme měli příležitost bydlet společně a po nějaké době jsme se vzali. Štěstí bylo dokonalé. Narodily se nám postupně dvě děti a všechno bylo jako z reklamy na báječný život.

Po pár letech mě ale začaly znovu trápit pocity prázdnoty, upracovanosti a nenaplnění. Zároveň jsem se trápila, co všechno musím stihnout a zároveň nic nestíhala. Začala jsem být nemocná a později nemohla spát. Doktoři mi neuměli pomoct, občas jsem brala i prášky proti úzkosti, ale věděla jsem, že to pro mě není cesta. Vyhledala jsem psychologickou pomoc a během tří let si srovnala život a byla z nejhoršího venku. Jen jsem neměla tušení, jak k tomu došlo. Jako by to nějak zařídila výborná paní psycholožka. Po ukončení návštěv u ní jsem ale postupně začala klouzat zpět a to už jsem věděla, že nemohu dopustit. Začala jsem znovu po letech zpívat a to je do dnes jedním z mých důležitých pilířů. Pustila jsem se rovnýma nohama do osobního rozvoje a objevila i tantrické semináře pro ženy Esence Bohyně od Ma Ananda Sarity. Pomocí prožitků svého těla a mírného překračování své komfortní zóny jsem začala vnímat, co je pro mě dobré a co ne, co chci a co nechci. Do té doby jsem to vůbec netušila. Nutila jsem partnera přidat se na tuto cestu, ale tlačila jsem na něj a on se bránil. Vše se ale spíše začalo hroutit, a v tu chvíli jsme ještě netušila, že je to nutný krok k uzdravení. Úplně ochlad vztah s mojí původní rodinou.
Potom nastal velký zlomový okamžik. Moje 13 letá dcera, která už nějakou dobu měla deprese a sebepoškozovala se, se pokusila o sebevraždu. Snědla antidepresiva a v tu chvíli jsem byla sama doma jen s ní a synem. Nečekaně se ve mně probudila obrovská síla. Po neúspěšném strkání prstu do krku jsem ji odvezla do nemocnice. Jednala jsem rázně a rozhodně jako nikdy před tím, ale zároveň jako ve snu, vše jako by se odehrávalo kolem mě a já to pozorovala. Zhroutila jsem se až doma. Partner byl na služební cestě, nemohl se vrátit hned, ale slíbil že ráno přijede. Máma mi nebrala telefon. Na syna jsem to nechtěla všechno nahrnout. Byla jsem sama, vyděšená a nevěděla, jak to dopadne. V tom stavu jsem strávila noc. Ráno jsem vypadala minimálně o 20 let starší. Dcera to naštěstí přežila a začalo velké období léčení celé rodiny. Nebylo už možné pokračovat stejným způsobem dál.

Dostali jsme další šanci. Naše návštěvy v léčebně byly plné lásky, společný čas s dětmi jsme trávili v porozumění a harmonii. Partner se rozhodl se mnou podstoupit seminář osobního rozvoje a i díky němu jsme se postupně po mnoha letech začali zase sbližovat. Byli jsme lapeni on v zaměstnání, já v domácnosti a své účetní firmě, a najednou jsme tohle začali opouštět a hledat jinou cestu. Tou dobou už jsem studovala lektorský výcvik Esence Bohyně a ten mi pomáhal pokračovat. I díky němu jsem našla sílu změnit od základu další části mého života. Účetní firmu jsme postupně předali zaměstnankyním a já se vydala na nejistou cestu, založila malé meditační Centrum Tara v Kladně. Snažím se ukázat ženám to, cestu k jejich síle pomocí prožitkových technik. Pravidelná setkávání jsem nazvala Ladění ženy, protože miluji hudbu a naladit se sama na sebe mi připadá podobné, jako naladit hudební nástroj. Stala jsem se masérkou a baví mě hýčkat ženy pomocí doteku a vůní. Centrum si postupně získává svou klientelu. S přítelkyní jsme se staly lektorkami Esence Bohyně a sílu ženy společně probouzíme ve víkendových setkáních. Jsme každá jiná a můžeme proto ukázat různé přístupy, různé cesty a podoby síly. Můj partner odešel ze světa velkých korporací a pracuje sám na sebe. Věnuje se i vlastní mužské cestě a zároveň se společně věnujeme té naší. Náš vztah se ozdravil a vrátila se nám radost a lehkost do života. Pandemie mi přinesla do života ještě výrobu přírodních svíček, která mě moc baví a díky které jsem uživila své centrum v době jeho nuceného uzavření.
Jsem samozřejmě neustále na cestě. Teď se věnuji dalšímu rozvoji svého podnikání v kurzu Podnikání z pláže, abych své služby nabídla více ženám, protože věřím, že jim mohou pomoci, stejně jako mě. Začínám se studiem Čínské medicíny. S partnerem plánujeme i párové semináře, kde můžeme využít své zkušenosti s procházením krizí.